Vaše příběhy


Hledat: Na stránce: Řadit:
12
Počet položek: 6 zobrazeno: 1 - 5
Vendula
19.12.2018 01:50:21
Dobrý den, je mi 28 let a až do této chvíle jsme byli kompletní rodina.... Před měsícem mi umřel můj milovaný dědeček. Strašně mě to zasáhlo a doteď tomu nemůžu věřit. Asi týden po jeho smrti jsem si zacela všímat takových nezvyklých věci, které se mi začali dít. Zacelo to tím, že jsem koupila ozdobný svícen na šest čajových svíček , zapálila je a otočila se ke kuchyňské lince a pokračovala ve vaření najednou jsem ucítila kouř, otočila se a všechny svíčky byli zhaslé. Nic, nevěnovala jsem tomu pozornost, defakto on den mi začali vypadávat pojistky v celém domě skoro pravidelně když jsem šla koupat syna. Pojistky nám nedávno měnili za nové silnější a kladli důraz že nebudou vypadávat. Pořád jsem tomu nevěnovala zvláštní pozornost,ale potom se mi dva večery za sebou stalo, že jsem uspávala tříletého syna už bylo cca 9 hodin a malej skoro spal a v pokoji kde jsme usínali se náhle rozsvítilo. To mě docela polekalo zvlášť když se to stalo dva dny po sobě jdoucí. Ke konci těchto záhad se nám stalo, že jsme ráno vstali já se oblékala nahoře v ložnici prcek byl v kuchyni a manžel na záchodě. Najednou rána jako z děla a spadl prvně přidělaný lustr, všude střepy.. kdyby tam byl malinkej tak ho to zabilo a manžel by byl pěkně pořezaný . ... No a toto všechno skončilo když se mi zdál sen , všichni jsme v něm vypadali stejně jako teď můj táta přijel s karavanem a vzal mě a bratra prý na výlet. Tak jsme jeli a v zatáčce potkali babičku , naložili jsme ji že pojede s námi a já ji šla usadit a najednou vedle ní seděl děda ( vypadal jako na fotkách před 20 lety) prostě zdraví krásný mužský a já mu povídám dědo poradne se drž ať nespadnes a děda se usmál a povídá neboj mě se nic nestane.. od té chvíle nevypadava elektrika, nepadaji lustry ani nebrečím když se o něm mluví nebo si vzpomenu spíš se pousmeju a vybavím si ho a řeknu si neboj mě se nic nestane.
Elena Bečárová
9.11.2018 17:15:55
Dobrý deň, pani Aga. Mám zo svojho detstva dva veľké príbehy,ktoré sa mi stali. Prvý príbeh,mala som asi 5-6rokov,bola som najmladšia dcára z troch sestier. bývali sme v malom meste na strednom slovensku. malý sme útulný dvojizbová byt,môj tato bol robotník pracoval v neďalekom meste a mama bola zdravotná sestra.My deti sme spávali na manželskej posteli v spálni. Ke´d som chcela ísť v noci na záchod,bála som sa sama vsta´t a zasvietiť si,tak som vždy zakričala na mamu a ta mi zasvietila.Bola noc, mama mi zasvietila a ja som v pohode išla na WC. Ke´d som sa vycikala ,vrátila som sa do spálne, ale nešla som si ľahnúť,ale moje kroky smerovali k oknu.Z okna bol výhĺad na dlhý chodníl.ktorý smeroval do mesta.Ja som prišla k oknu a pozrela sa von. Videla som niečo zvláštne a pritom to bolo také pekné.postavy v bielom skákali na švihadle.Presnejšie.jedne skákala a dve točili to švihadlo a myslím,že ešte jedna stála pri nich. Keď sa nám stretli pohľady,oni neprestali skákať,skákali ďalej a pritom sa pekne usmievali.Ja som sa velmi naľakala,lebo vyzerali ako anjeli, odišla som hneď od okna,a mame som nič nepovedala a ľahla som si do postele. Lenže,keď mama zhastla svetlo,postavy boli zrazu pri mne pri posteli. Stále som sa bála niečo povedať,takže som len zakričala,že chcem cikať,mama zasvietila ,postavy tam neboli a keď zhastla,postavy boli pri posteli. Len sa tak na mňa usmievali. Takto sa to opakovalo ešte dva krát a potom už na tretí krát neprišli.Našim som to povedala,až keď som bola dospelá,neviem čo si mysleli ,lebo sa pri tom usmievali.Ja ked zavriem oči,tek ich aj teraz vidím ako pekne skáču. No a druhý príbeh,to som bola už väčšia,12-13 ročná.Hrali sme na dvore guličky do jamiek.Bola som na dvore oproti činžiaku,kde som ja bývala.Čiže hrali sme guličky do jamiek,lenže som všetky prehrala.Keď sme sa hrali.zdalo sa mi ,že je niekdo na streche na našom baráku.No a keď som si išla pre guličky domov,my sme bývali na 3 poschodí na samom vrchu,nad nami bola už iba poval.Veselo som utekala po schodoch a keď som už bola na vrchu otočila som zrak na otvor na povalu a odtiaĺ sa na mńa dívala postava celá v čiernom.Pripomínala mi postavu z filmu Osamelá vlčica.Na tvári mala masku a cela bola v čiernom a nakláńala sa na mňa.ja som rýchlo vbehla dnu domov,tato bol doma povedala som mu čo som videla,ten ihneď išiel na poval,ale nikoho tam nenašiel.Najviac na tom bolo to zaujímavá,že na streche postavu nikdo nevidel,iba ja.Od vtedy mi dlho trvalo,aby som sa nebala keď som išla domov . Ela
bohunka
25.2.2016 23:23:23
Dobrý den, píši sem pod jménem Bohunka. Je mi 31 let. Poslední dobou si prochazim velkou životni krizi. S mým přítelem jsem chodila když mi bylo šestnáct let. V té době akorát přišel z vězeni. Vše bylo fajn, kdyby nepotkal staré známé kumpány, protože se pak týden neukázal. Já byla tak nešťastná. V šestnácti jsem odesla z domu a nezbylo mi nic jiného než dělat v nočních podnicích, abych si vydělala na nájem a školu. Přijala jsem nabídku odjet do zahraničí. Vrátila jsem se v roce 2010 a nastalo usmířeni s rodinou, smíření s minulosti a nový začátek. Začala jsem dělat ve fabrice. Jednou v létě 2014 jsem narazila v autobuse na moc hezkého muže. Přišel a oslovil mne. Nestíhám se divit, je to muž X kterého jsem znala v šestnácti a kuli němuž jsem odešla z domova a rozhádala se s celou rodinou. Přeskočila jiskra. Stihl mi sdělit, co se mu stalo za poslednich těch deset let. Zemřeli mu oba rodiče, když byl opět ve vězení. Zemřel mu i syn. Vrátil se do zadluženého bytu bez peněz a beze všeho. Pak ho vystěhovali a skončil na ulici. Začal brát drogy a že bydli na ubytovně. Já se opět zamilovala bezhlavě. Šla jsem s nim bydlet do těch nejhorších podmínek. Jednoho dne jsem řekla dost. Našla jsem lepši bydleni. Byl ze začátku bez práce, jen kamarádi. Řekla jsem opět dost a našla mu práci. Jsem velmi tolerantní. Svou závislost a kamarady omezil. Svěřil se mi, že takhle v životě nežil. Na čas šlo vše jak mělo být. Jeho synkovi jsme začali chodit na hřbitov, protože přítel by to nezvládl sám. Dokonce mi sdělil, že ho občas cítí, jako by byl s námi. Ano je s námi. Už si na mne zvykl. Občas když jsem leštila poličku s jeho fotkou, poslal mi autíčko na hraní. Když jsme se pohádali s přítelem X, padaly mi věci ze skříně. Má nás rád oba, jen nechce, abysme se hádali. Když jsem příteli navrhla, že by jsme mohli mit dítě, aby měl se mnou svou rodinu, přítel přestal se mnou spát, mít sex. Zvládal jen zavislost a práci a na mě už nezbýval čas. Dostal strach, strach se postarat, strach aby o nás nepřišel. Došla mi trpělivost a odstěhovala jsem ho. Bohužel bydli o ulici dál. Vím, že ten člověk mě má velmi rád, jen se nepotkal v životě s tím, že by ho někdo měl rád. Zná jen to špatné. Sama jsem zvědavá, jak to bude dál. Čekala jsem dlouho. Říkal, že potřebuje čas na vše, protože je to pro něj nové. Za dva roky jsem s nim zvládla kus práce, dobré i zlé. Má jen mě copak to může takhle skončit? Poraďte mi prosím. Po rozhovoru s paní Agou je mi lépe. Jste Ago fakt dobrá. Děkuji.
Steve Spur xxback@seznam.cz
6.12.2015 18:43:35
11. září 1991 Konečně, po dlouhých dnech dohadování se obchodním parnerem vyjíždím svým 2 měsíce novým Favoritem z města M.. na sjednaný termín schůzky. Jsem celý natěšený na tuto schůzku s tím, že si i z ní odvezu zajímavý kontrakt. Pohodlně usazen, skoro v závodnické poloze, přijíždím do druhé obce za městem M.., po vjezdu do obce je křižovatka, na které jsem zastavil abych dal přednost vozu co jel po hlavní silnici.Pohlédl jsem na hodinky a říkám si : to je fajn, je teprve 08:30 a já tam mám být v 10:30hod, to tam budu alespoň včas. Po průjezdu vozu co projížděl jsem se rozjel. Znáte to, zařadil jsem jedničku, po té dvojku, projíždím obcí okolo řady budov až přijíždím mezi budovami k táhlé pravé zatáčce těsně kolem budovy co stojí bezprostředně u silnice a navazující na most přes řeku. Uprostřed mostu vidím stát nákladní Avii s velkou skříní. Jen mi při tom blesklo mi hlavou, že toto nákladní auto někdo opravdu nemohl lépe než takto zaparkovat uprostřed mostu.Když jsem se přiblížil k takto odstavené Avii, ani nevím jak a kde se vzala, zkrátka jel jsem v mém jízdním pruhu čelně proti nákladní Tatře, která proti mě znenadání vyjela z proti směru, spoza Avie proti mně. To co následovalo bylo tak neuvěřitelně rychlé, že i pouhé tlesknutí by trvalo celou věčnost. Pouze si vybavuji jak mi prolétlo hlavou – doleva nemůžeš tam je Avie a proti Tatře nemáš kam uhnout a po mé pravici je tenké kovové zábradlí co na mostech přes vodu obvykle bývá a tam se mi taky nechce. Výsledkem bylo, že jsem při intenzivním brzdění strhl pravou rukou řízení jakoby do prostoru mezi auta a předpažím levé ruky jsem si přikryl oči. Poté následovalo podivné skřípení brzd, čelní střet smíšený s borcením plechů a skla z mého Favorita nákladní Tatrou. Když to vše utichlo, otevřel jsem oči a koukám, že jak kolem sebe, tak i nahoře vidím samé příjemné světlo. Při pohledu dolů jakoby pod sebe, mám pocit jako když se koukám nejméně z 4-5.patra a vidím tam jak vedle stojící Avie na mostě stojí nákladní Tatra. Z pod Tary čouhají zbytky nějakého Favorita. Říkám si co to tam na mostě přes vodu nacvičují, hmm ten Favorit, ten vypadá jako ten můj, a v tom slyším jak mužský hlas říká někomu dalšímu „hoď přes něj tu jeho koženou bundu co má vzadu na sedačce než přijedou Hasiči,ti jej vyndají a předají Záchrance“.V tom vidím z toho „mého okna“ jak přijíždí Hasiči, Policie a Záchranka a přijde mi to směšné odtud z okna 4-5.patra jak všichni kolem těch tří aut na mostě přes vodu pobíhají sem tam..a v tom vidím jak toho vraku Favorita co vyprostili z pod Tatry vyndavají nějaké, mě docela povědomé (mé)tělo, které dávají na nosítka, s kterými jej následně sanita odváží kamsi v dáli. Probleskla mi myšlenka, to je fajn, že se tak hezky o tohoto člověka z Favoritu starají. A v tom okamžiku jsem začal i s mým oknem stoupat vzhůru, asi tak když bych stál v nějakém stoupajícím skleněném výtahu nebo něčem obdobném... vůbec nic mě nebolelo, nic mě netrápilo, žádné pocity, žádná myšlenka na děti, rodinu, kolegy ze zaměstnání, přátele a ni strach jsem neměl....jen jsem hleděl do Slunce, které nyní bylo přímo nade mnou, kolem mě zněla velmi příjemná pohodová hudba a já jsem se tomu Slunci stále víc a víc přibližoval. A v tom se tento můj výtah zastavil a já jsem přes tu jemnou hudbu uslyšel silný hlas mého dědy- táty mého táty, který říká: „víš, Ty ještě sem nemůžeš, musíš se vrátit protože ještě nemáš vše co máš mít odžité“....Poté následovalo něco jako střih filmového pásu s pokračováním děje v úplně jiném prostředí. Jen tato slova dozněla, otevřel jsem oči a zírám.... jsem asi v nějaké nemocnici.. něco-plicní ventilace mě střídavě nafukuje a vysává vzduch z plic přes hadici co mám na jakési plastové roušce přes nos a ústa, pípá tu kolem mě mnoho různých přístrojů a vede ke mně spousta drátů a hadiček.. zahýbu prsty na levé ruce-fajn jde to, zahýbu prsty na pravé ruce- fajn jde to, a tak to samé levá noha, pravá noha, pohnul jsem hlavou doleva a doprava...zvláštní, všechno mi jde tak co tu dělám mi prolétlo hlavou..vytáhl jsem si kanylu z levé ruky, vyndal jsem si z úst intubaci, sundal čidla z ekg, a posadil jsem se. Jen ty ruce a nohy jsem viděl jak jsou pořezané. Rozhlédl jsem se a nikde nikdo, po mé levé i pravé straně byla volná lůžka s připravenými přístroji jako byli kolem mě. Když jsem se vymanil z objetí všech těch hadiček a drátů, spustil jsem nohy z postele a uvědomil jsem si, že tu jsem zcela bosý, nahý..strhl jsem prostěradlo z postele a udělal jsem si takový přehoz co v nich chodili Římané. Postavil jsem se na zem a vydal se ke dveřím, stále nikdo nikde, hmm napadlo mě, chtělo by to sprchu a tak jsem po průchodu dveřmi se dal do druhých dveří, kde byli sprchové kouty...do jednoho jsem vlezl a pustil na sebe studenou vodu...z počátku jsem ji vůbec nevnímal ale až po chvíli, měl jsem pocit jako když si smíváte vodou přes sprchu šamponovou pěnu z těla...tu a tam jsem začal cítit tu skvělou chladnou studenou vodu..když v tom se prudce otevřeli dveře a v nich zdravotní sestřička, která když mě uviděla vykřikla – „Tady je !“ a při tom omdlela a jak upadla, tak pádem si o podlahu rozsekla obočí. V tom se ve dveřích objevili další dvě zdrav. sestřičky, které se hrnuli přes tu na zemi ke mně.. Říkám sestřičkám, že se jen dosprchuji a přijdu zpět ale tady vaše kolegyňka na zemi potřebuje první pomoc..Tak si ji vzaly každá z jedné strany a odtáhly ji na chodbu..Vylezl jsem ze sprchy a použil opět svůj římský hábit. Kráčím si takto zabalený k pokoji zpět..když v tom z pokoje proti mně vyšel muž celý v bílém a když mě uviděl jak kráčím zkrvavený zbavený všech obvazů jen zabalený v prostěradle, chytil se stěny jakoby mu bylo zle. Tak jsem se jej zeptal zda nepotřebuje lékaře když je mu tak nevolno a on mi na to odvětil.. „není třeba, já jsem Váš ošetřující lékař a když jsme Vás tu od samého rána přes 16 hodin nemohli probrat k vědomí, a Vy se nám potom zde ztratíte z JIP, z přístrojů ve sprše ? Tak se mi prosím nedivte“. Jediné co mě tehdy při tom napadlo byla myšlenka „kdyby jste mi bývali neodvezli tělo z místa kde jsem z něj vystoupil, byl bych zpět již dávno a nemusel jsem jej tak dlouho hledat“ a mě se při tom zdálo jakoby se celá tato událost v mém životě odehrála během necelých cca 5 minut a on tento můj životní film přitom trval přes 16 hodin dohromady.. Třetí den jsem podepsal revers a odešel jsem se doléčit domů. Stev (tel. na mě prosím neuvádět).
jitka
7.5.2015 13:25:07
Jsem tak nadšená ze předvčerejšího prvého setkání s paní Agou. Měla jsem problém, muž mne zbil a nevím ani jak jsem se ocitla na ulici v domácím oděvu a pantoflích. Ponížená, ustrašená, ubrečená, totálně na dně. Chtěla jsem si vyndat kapesník, který jsem nenašla, ale mobil. Začala jsem přemýšlet komu zavolat, ale postupně jsem dospívala, že nikomu, protože jsem se styděla za to co se mi stalo a nebylo to poprvé, ale muž mne vždy pak odprošoval i zahrnoval drobnými dárky a já myslela, že je to láska a prosil ať to nikomu neříkám, že mne miluje atd.. Jsme spolu rok a nedaří se mi otěhotnět, což mi je také vyčítáno v jeho rozlíceném stavu, jak jsem to začala nazývat. Bydlíme v pronajatém domě a už jsme se třikrát stěhovali, proto jsem nikdy nenavázala bližší kontakt s okolím. Našla jsem mobil v tom zbědovaném stavu a otevřela a prví přímení bylo AGA, dostala jsem spoj na tuto paní od jediné kamarádky, která ji navštěvuje když chce vědět co jí čeká, nebo řeší pracovní problémy, protože doma s manželem to mají v pohodě a ta už mě několikrát varovala a mého přítele nemají rádi. Vytočila jsem číslo a paní Aga mi ho zvedla i když bylo něco po 22 hodině. V rychlosti jsem jí sdělila co se stalo a ona mi navrhla, že pro mně přijede ať jen jdu někam dál od domu, že až bude ve vesnici, že mě prozvoní. Přijela a nabídla mi, že dnes spolu strávíme noc na hotelu. Byla jsem tak psychicky zeslabená, že jsem neodporovala. Bála jsem se, protože, jsem měla už dvanáct nepřijatých hovorů od muže. Na hotelu my paní Aga udělala výklad z karet a vstoupily jsme do mých minulých životů a nebylo to milé vždy poslouchat, ale jejím profesionálním přístupem, jsem začala chápat co mi tam ze shora skrze ústa paní Agy chtějí říct a co mám dělat, proč se mi to děje a co můžu změnit.. Byla to úmorná noc plná emocí, ale velmi pro mne prospěšná. Druhý den jsem se vrátila dopoledne a muž opět odprošoval a sliboval, ale řekla jsem mu jestli nenavštíví paní Agu, tak změním naše životy a to rozchodem s ním a jestli mne tak miluje, tak ať jí do čtrnáct dnů navštíví. Udivilo mne že nezuřil, protože na takovéto záležitosti on nevěří a naopak slíbil, že to udělá. Paní Aga také tu noc udělala nějaký rituál na náš vztah. Moc jsem tomu nevěřila, ačkoli paní Aga na mne velmi zapůsobila. Včera se objednal a že nemám nic hradit, že veškeré výlohy zaplatí sám, protože jsem neměla peníze tu noc a paní Aga vše uhradila a nechtěla ani peníze za výklad s konzultací, rituálu. Volala jsem paní Aga, abych si to ověřila. Paní AGA mi to potvrdila, že je objednán, ale nebude sdělovat kdy a žádné jiné info.. I po tak krátké době se začala dít změna k dobrému. Promiňte změnila jsem si email i jméno z důvodu k mé osobě. Velmi doporučuji paní AGU. Moc děkuji, děkuji. Jitka